Školka tisíciletých stromu

Mám takovou vizi, predstavu školky tisíciletých stromu. Od dob, kdy homo sapiens se sekyrou a pilou a pozdeji s pluhem a tažnými zvíraty zúrodnoval zemi, z mohutných lesu dávných dob zbylo jen docela málo. Naštestí ješte existují nekteré velkolepé katedrály prírody, obdivuhodné lesy, ci tu a tam osamele stojící zelení velikáni, podle nichž si mužeme predstavit, jak vypadaly nedotcené lesy ve své prírodní vekové strukture. A není divu, že tyto zelené kolosy vzbuzovaly respekt a uvádely naše predky v úžas. Pochopíme, proc v nich uctívali božstva a proc je ctili. Jedním z takových stromu je dub v Erle (NRW Nemecko, obrázek), je stále ješte plodný a muže se tedy stát zakladatelem první školky tisíciletých stromu.

Podobné pozoruhodné lesy, svaté háje naších predku, nebudou vzhledem k miliardové svetové populaci v dohledné dobe existovat. Avšak spojeny jednotící myšlenkou, mohly by roztroušeny po celém svete vzniknout jednotlivé parkové oblasti s detmi dosud plodných tisíciletých obru ze všech svetadílu. Na památku svých predku byly by živým svedectvím obdivuhodné síly ohrožené prírody prežít.

Letokruh za letokruhem byly by symbolem nadeje budoucnosti. Naneštestí nerostou všechny druhy stromu na jednom míste. Musely by se tedy tyto stromové parky, tyto školky tisíciletých stromu spokojit s ratolestmi od rodicu naší zemepisné šírky. I pri tomto omezení by byla školka dosti pocetná: stromy z Japonska - napr. Ginkgo - by rostly vedle stromu z USA, Kanady, Cíny, Evropy ci Malé Asie. Všude v techto zemích dosud najdeme dostatek techto úctyhodných velikánu sahajících do nebe. Existují o nich prekrásné publikace s pozoruhodnými texty a obrázky. Podle nich si mužeme predstavit, jak by školky obrích stromu vypadaly za sto ci dve ste let, jak rozmanité odrudy a skupiny stromu prospívají a jak demonstrují sílu prežít zdedenou po predcích. Škoda jen, že my to neuvidíme. Prejme to však našim potomkum.

Mužeme se alespon tešit ze spolupráce na vzniku techto školek. Myslím tím nás stejne smýšlejících, kterí semena príslušných stromu v jejich blízkosti vypestují a navzájem si je pošlou, jakmile bude nalezeno vhodné místo pro park-školku a zarucena jeho nedotknutelnost pro príštích sto let. Vhodná jsou pro to prostranství v komunálním vlastnictví, která snad nejlépe splnují tyto požadavky. Ale i soukromé osoby a instituce jsou vítány. Nicméne musí být zarucen prístup verejnosti, nebot v prípade této myšlenky nejde ani tak o záchranu té ci oné odrudy stromu, ale predevším o to, vybudovat svetová spolecenství mladých ci duchem mladých nadšencu, kterí tyto stromové památky vytvorí, opatrují, a predají príští generaci stejne zaujatých nadšencu. Aby ti, kterí jednou budou procházet mezi temito stromy pochopili, že jsme deti jedné zeme, která velkoryse poskytuje domov malým i velkým stvorením, dokud my lidé budeme její vznešený rád podporovat a ctít.

Rudolf Humme